Poezie z tábora

Jirka Brzobohatý:

Petruško má zlaťoučká,

rozseknu tě jemně,

sekera je teploučká,

brzy půjdeš ke mně.

Řezat tě trvalo pět minut,

rozpůlit tak desetkrát,

řezal jsem tě odjinud,

budu se o tebe prát!

Asi po mně hodně toužíš,

uvidíme, k čemu sloužíš,

na ohni snad upálíš,

provázek, co nesnášíš.

Reaspady, Zeepy:

Ty jedno moje poleno,

dostalos naloženo.

Hned jak jsem tě uviděl,

přefiknout tě, chuť jsem měl.

Řezal jsem tě moc a moc,

celý den a celou noc.

Krásnou chvilku jsem chtěl jsem mít,

a v tu slyším Jaima klít.

Naval to tvoje poleno,

nebo tě přehnu přes koleno.

Poleno jsem mu hned vydal,

zatímco Jaim svou kaši vydal.

Musel jsem to nacpat do kotle,

zařval jsem na něj ty trotle!

To je konec příběhu,

příště na něj naběhnu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *